Lustr nad jídelním stolem nám umocní naše domácí gastrozážitky.

Vaříte rádi, jíte rádi a milujete gastrozážitky? Třeba různé degustace neznámých pokrmů, večeře v neobvyklém prostředí? Byli jste v takové středověké krčmě? Co se vám tam líbilo a co vám tam nejvíc vadilo? Do takové středověké krčmy často nepřijde ani sluneční paprsek. A kdyby tam i vešel, pokud jste na večeři, tak stejně po velkou část roku už bude tma i za okny. Pokud se tedy zároveň vaší dobovou večeří ještě účastníte nějakého středověkého programu, budiž. Takové přítmí, až tma, sem tam osvětlená nějakou ohnivou show vytváří působivé prostředí, ale pokud jsme přišli pouze na večeři, bez jakéhokoli doprovodného programu, tak tma v místnosti, která je osvětlená pouze loučemi je opravdu nepříjemná.

Přijdete ke stolu, usadíte se a máte problém už přečíst jídelní lístek. Objednáte, dostanete pokrm, můžete se pustit do jídla. Na dřevěném talíři se nacházejí opravdu dobové pokrmy, takže se snažíte přisvětlovat mobilem, abyste alespoň troch viděli, po čem vaše ruka sahá. Ano správně ruka. Ne vidlička. V takové středověké krčmě se prostě hoduje rukama.

Takže vás ve světle louče a mobilu zaujme nějaké placička z dřevěného podnosu, kde jsou vám předloženy středověké pochoutky. Co to jen je? Je to řízeček? Nebo snad kapustový karbanáteček? Nebo houbová placička? Inu, co naplat, opatrně ochutnáte, je to zvláštní, nezvyklé, snad placka z nějakého obilí? Další kousek z mísy pochoutek. Toto vypadá jako masíčko. Kousnete, ale ouha. Váš zub. Bylo to malé kůzlečí žebírko s kostí. Snažíte si přisvítit ještě svíčkou, ale začne hořet ubrousek. Při dalším soustu se zařeknete, že sem už vícekrát prostě nepáchnete. Jíst rukama a potmě není nic pro vás. Prostě už nepanuje středověk, na jídlo potřebujeme pořádně vidět, jen tak si ho opravdu užijeme, vychutnáme a nepřijdeme o své zuby. Takže vsaďme na dobrý lustr nad jídelní stůl.