Není třeba ‚být krásní‘

Kolikrát si jenom člověk závistivě povzdechne, že by chtěl být krásný! Nebo že by chtěl být krásnější, případně krásnější než někdo konkrétní, případně než kdokoliv jiný!
A kolikrát jenom nezůstává pouze u slov!
Člověk si řekne, že chce být krásnější, a vzápětí začne konat tak, jak se domnívá, že je konat třeba, aby dosáhl nebo se alespoň o něco přiblížil své představě o dokonalosti, svému ideálu.

Takovéto snahy se mohou omezit pouze na používání všemožné kosmetiky. Protože i jenom té je k mání tolik, že ji jeden na sobě nezvládne všechnu vyzkoušet, ani kdyby tu byl dlouho jako Metuzalém a měl bezedný měšec.
Dotyčný nebo spíše dotyčná tak na sebe maže kdejaké vodičky, krémy a masti, pudruje se třeba i tolik, že vypadá jako po setkání s práškovacím letadlem, stříká na sebe tolik různých sprejů, že poblíž nevydrží nejednou nejen astmatik.
Ovšem ani ‚chemickou válkou‘ to nekončívá. Máme přece i módu, jež dokáže udělat z někoho krasavce a z někoho pro změnu úplného šaška, máme i různé šperky, na nichž září drahé kameny a slzy manželů, platících účty.
A pokud se vrátíme přímo k tělu, dopřává si leckdo s vidinou zkrásnění holiče, kadeřníka, manikůru, depilaci nebo naopak nastřelování ochlupení do žádoucích míst.
A někdo to nakonec dotáhne třeba až na nějakou tu plastiku, při níž se něco vyhladí a něco vyboulí, něco odsaje a něco ‚přifoukne‘, případně udělá z gruntu znovu.
Tolik muk dokáže kdekdo podstoupit, jen aby byl ‚krásný‘, tolik peněz je za to leckdo ochoten utratit. A výsledek?
Jistě, výsledek může být i více než potěšující. Ovšem vždy je třeba dodat ‚jak se to vezme‘.
Protože co se líbí jednomu, nemusí se líbit a nejednou se ani nelíbí jinému.
K extrémním případům toho, co se (ne)povedlo, patří třeba i neskutečně přehnaně bujné vnady některých ‚hvězd‘ pornobranže, při pohledu na něž vážně zůstává stát už jen rozum, ovšem pozadu nezůstávají ani jiní lidé s jinými zrůdnými ‚zdokonaleními‘.
Kteří jsou tu k pláči a tu k smíchu. A to jenom proto, že cítili potřebu ‚být krásní‘.

Čehož sice možná v některých očích dosáhli, ale v některých ne. Protože krásu nelze definovat, krása není nic univerzálního. A spíše než kosmetické a plastické šílenství by mělo platit .
Protože ruku na srdce. Ač by tomu mělo být z ‚estetických‘ důvodů obráceně, mně se třeba jihoafroamerická modelka Charleze Theron víc než na molech líbí ve filmu Monster a na ‚krásné‘ Moně Lise vůbec nic krásného nevidím. Bez urážky.