Zhotovení přesných otvorů je pro strojírenství klíčové

Strojírenství patří k nejstarším a zároveň nejsložitějším technickým oborům od doby průmyslové revoluce v devatenáctém století. Již v této době se začalo s výrobou strojů a zařízení a mimo jiné i dopravních prostředků, s nimiž si lidé usnadňovali život. Vzpomeňme kupříkladu první parní lokomotivy a vagóny na železnici, kdy tato vozidla byla v podstatě jediným dostupným dopravním prostředkem na dlouhé vzdálenosti, pokud si odmyslíme koňské povozy. Zhotovit funkční a spolehlivou lokomotivu se lidem podařilo již v počáteční fázi průmyslové revoluce v první polovině 19. století a lokomotivy také sehrály důležitou roli ve Spojených státech na Divokém západě, což si můžeme připomenout v řadě starých filmů.

S lokomotivami bychom si ale také měli spojit strojírenskou výrobu, protože někdo se musel postarat o to, aby jednotlivé strojní části byly pohyblivé, nezadíraly se a vydržely obrovské mechanické namáhání řadu let. K výrobě velmi přesných otvorů pro pohyb kol po železnici, respektive uložení jednotlivých náprav kol s valivými ložisky byl zapotřebí také stavitelný výstružník. Nejprve se kruhový otvor zhotovil vrtákem a následně se otvor vyhruboval a vystružoval výhrubníky a výstružníky.

Tyto nástroje mají již větší počet řezných břitů a jsou lépe vedeny otvorem, což přináší mnohem sofistikovanější obráběcí proces – přesnější rozměry, jakost povrchu i samotnou kruhovitost. U pohybu kol a uložení náprav v ložiscích je vysloveně klíčové, aby byly jednotlivé komponenty zhotovené s velkou pečlivostí a přesností, a aby se tyto součástky vzájemně nezadíraly. Stavitelný výstružník tedy není žádným novým strojírenským nástrojem, jde o mnoho let využívanou pomůcku, bez níž se strojírenská výroba nebo i údržba nedokáže obejít. Vyhrubování a vystružování zkrátka ke strojírenství patří podobně, jako vrtání, soustružení či frézování.